Náš záměr navštívit a blíže poznat zemi nám tak blízkou nejen jazykem, ale i vzdáleností, jakou je Chorvatsko, se zdařil. Na cestu jsme se chystali skoro dva roky. Nezastavila nás ani celosvětová pandemie onemocnění Covid-19, se kterou aktuálně bojujeme. Trpělivě jsme celé léto vyčkávali, jaké budou v září podmínky pro výjezd přes hranice ČR a zda vůbec odjedeme. Dočkali jsme se, Chorvatsko nás – turisty z ČR přijímalo, a další země, přes které jsme se museli dostat, vytvořily turistům podmínky pro průjezd. Bylo s tím trochu papírování, ale vyplatilo se to. 4. září se za námi zavřely dveře autobusu a vyrazili jsme směr Makarská. Cesta to byla dlouhá. 16 hodin v autobuse dá zabrat kostem, kloubům i svalům. Ale dali jsme to. V Makarské jsme byli druhý den po sedmé hodině ranní. Bylo „vruče“, modrá obloha, jak už to v Chorvatsku bývá. Na místě nás čekal delegát, který nás ihned po ubytování neúprosně protáhnul městem Makarská. Nebudu zastírat, že první pomoc mnohým z nás poskytl „sladoled“. A tak jsme začali naše týdenní zkoumání Chorvatska. Při rozhovorech s místními lidmi jsme poznali chorvatský jazyk – tak podobný češtině, vnímali jsme místní zvyky, kulturu, navštívili jsme poutní místo Vepric, pěšky jsme došli až do Tučepi, plavili se lodí na Hvar a Brač, někteří doputovali i do Omiše a kochali se smaragdově zelenou barvou řeky Cetiny. Makarskou jsme prochodili křížem krážem, všude jsme si všímali toho, jak tam pamatují na osoby se zdravotním postižením (nájezdy na chodníky, sedačky pro přemístění vozíčkářů do moře, informační tabule pro snadnou orientaci handicapovaných apod. – vše jsme dokumentovali a pro zájemce připravíme prezentaci). Zkoumali jsme také místní flóru a to tehdy, když jsme vystoupali do přírodní botanické zahrady Kotišina, která se nachází těsně na úpatí monumentálního Biokova. Třešničkou na dortu byla návštěva místní základní školy, kde nám paní ředitelka vyprávěla o systému školství v Chorvatsku. Samozřejmě, že jsme drželi sociální distanc, měli jsme s sebou roušky, protože jsme se nesměli mísit s chorvatskými dětmi, které aktuálně nastoupily po prázdninách do školy, seděli jsme venku v atriu zahrady. Bylo to super, paní ředitelka hovořila pomalu, jednoduchou chorvatštinou a překlad nebyl skoro nutný. Zaujalo nás klasifikování v opačném sledu, práce asistentů pedagoga apod. Takže tuto aktivitu hodnotíme klasifikačním stupněm „pět“. To, že jsme se koupali v křišťálově průzračném moři, je asi jasné, protože to byla zasloužená odměna po každodenní lopotě. Protože i počasí nám přálo, teplota kolem třicítky zaručila i teplé moře. Zvládli jsme to. Chorvatsko nám zalezlo pod kůži. Určitě se tam vrátíme, až to Covid-19 dovolí. Dobro došli!!!

Eva Zátopková, pedagog (odborné texty)

Michaela Holaňová, pedagog (vedoucí exkurze)